LIFE IN ENGLAND

Téměř celé studium na Střední škole jsem nadávala na Českou republiku. Snad každý spolužák ode mě slyšel větu ,,až odmaturuju, odstěhuju se do zahraničí!’’. A tak se i stalo. Koupila jsem si letenky, zabalila si nezbytnosti a letěla vstříc dobrodružství.

Už je to 3 roky od mé maturity, a zároveň 3 roky, co jsem se vydala žit do Anglie. Do města s názvem Bristol (ano, přesně to město, kde se zrodil Banksy ❤️.) Letěla jsem vůbec poprvé letadlem, a ještě k tomu jsem se tak trochu stěhovala do jiné země. A to bez jistoty ubytování, bez jistoty práce, bez zpáteční letenky. Do teď se obdivuju za to odhodlání, které jsem tehdy měla. Byla jsem jeden z těch absolventů, kteří měli za to, že všichni na mě všude čekají. Ne, nečekali. A to ani v tom podělaným skladu.

Život v Anglii

Když se odstěhujete do cizí země, automaticky začínáte od znovu. Se vším. S hledáním bytu, se studiem, s kariérou a hlavně i s čistým štítem. Nikdo nezná vás a vy nikoho. Najednou je všechno jiné. Kultura, jazyk, zvyky, obchody, jízdní řády a i to blbý vyvážení odpadů… Ne vždycky všemu rozumíte, a ne vždycky všechno je tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. V momentě, kdy řeknete, že jste Češi, tak vás hodí do jednoho pytle s Polákama (a to opravdu neudělá dobrý první dojem). Hned budete zařazení do té ’’spodnější’’ vrstvy, která tam přijela dělat práci, kterou nemusí dělat nikdo z nich. Protože britové nikdy nedělají ‘’podřadnou’’ práci, jako je třeba skladník, číšník a nebo uklízečka. 

Pro život v zahraničí potřebujete mít určitou/odlišnou povahu. Být hodně splachovací, spokojit se s málem (co se týká kvality života a práce) – protože žít v zahraničí je hodně drahé i přes to, že bydlení sdílíte s několika lidmi, nakupujete potraviny ve slevě a cestujete jen do práce. Není to pro každého. Měli byste překypovat dobrodružnou povahou. Umět spolknout svoji hrdost, a pracovat i v oboru, který je mimo ten váš. Ale pokud neustále váháte a táhne vás to do zahraničí, jeďte. Je skvělé cestovat a poznávat. A když to nevyjde, vždycky se můžete vrátit do Česka 🙂 a k tomu budete o zkušenost bohatší. 

Práce v Anglii

Na pohovoru automaticky testy na drogy. Pohovor probíhal na úrovni výběrového řízení na ředitele celé společnosti. Po detailním představení sami sebe následoval písemný test a poté další otázky ze stany zaměstnavatele. Otázky typu jestli chceme pracovat ve skladu nebo v mražáku a na jaké směně. Po mé docela stručné odpovědi (noční směna ve skladu) jsem se dočkala ranní směny v mražáku. Nesnášela jsem to. I přes to, že jsem měla oblečených 5 vrstev a zimní bundu mi byla neustálá zima. A to i přes tu nikdy nekončící fyzickou zátěž. No co vám budu povídat, vydržela jsem tam celkem 4 dny i s třídenním školením zaměřeným na to, jak zdvihat bedny. Myslím, že to byl hned první den, kdy jsem tam po obědové pauze třískla s dveřma s tím, že už se nikdy nevrátím. Byla to práce fyzicky náročná, a člověk dělal pořád to samé dokola jak cvičená opice. 

Hodinovka se za tuto “otročinu“ pohybovala na minimální mzdě, okolo £10-15. Záleží na tom, jak rychle pracujete.

Se vším všudy jsme tam vydrželi 2 měsíce, který bych neřadila uplně mezi nejlepší v mém životě, ale určitě jako potřebné k vyformování mé osobnosti a mých názorů. Vrátila jsem se, a první, co jsem řekla mojí mamince bylo: ,,mami, až zase někdy budu chtít do zahraničí, prosím, zastav mě!’’ A druhá věta směřovala hned České republice. Něco ve smyslu, jak je úžasné být doma. 

Ubytování v Anglii

My jsme měli to štěstí, že jsme mohli sdílet jeden celkem velký dům v dobré čtvrti jen s jednou holčinou se Slovenska. Která měla svoje zásady, které později ani nedodržovala. Což je ale pořád lepší jak sdílet bydlení s dalšíma 5ti rozdílnýma lidma z rozdílných zemí s rozlišnými návyky. V úklidu jsme se střídali, alespoň to tak bylo první měsíc, pak už jsem uklízela jen já. Měli jsme větší vybavený pokoj, ve kterým byla neustálá zima a průvan od netěsnících oken. Museli jsme se spokojit s okny starými nejméně 50 let a výmluvou ,,výměna oken je tu děsně drahá, a pro nás nereálná’’. A to i přes to, že jsme měsíčně platili za nájem jednoho pokoje celkem neskutečnou dardu, bylo to okolo £500

banner

Kolik si potřebuju našetřit peněz na první měsíce v Anglii?

Často slýchávám dotaz, kolik peněz je potřeba si našetřit na počáteční investice po přestěhování do Anglie. Mám za to, že nejsem ten správný člověk, který by mohl někomu v tomto radit. Koneckonců, vydržela jsem tam jen 2 měsíce. Ale našla jsem fajn článek, kde je to všechno hezky rozpočítané. Snad pomůže :). 

Be the first to comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..